Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Začalo to balíčkem od dědy a babičky, byla to Smena 8M, a byla přibalená i černobílá "jedenadvacítka" Fomapan, tenkrát, to bylo v pětaosmdesátém, stál takový film 9 Kčs, a ten přístroj byl za tři kila, to byly peníze, tehdy. O zrcadlovce jsem snil, alespoň o dvouoké, postával jsem u výlohy Drogerie u nás na náměstí, a  dlouhé chvíle studoval její obsah, byl to paradoxně jiný pohled, než ten dnešní, do výkladní skříně fotoateliéru - pssst - nejmenuji, také na náměstí. Je zvláštní, že v osmdesátých letech jsme měli foto prodejny zásobené, relativně bohatě, a vlastně to dodnes nechápu (protože jsem v těch výkladech viděl Nikony, Fujicy, Canony a Olympusy) v porovnání se spotřební elektronikou, a naproti tomu bylo umění sehnat obyčejný magnetofon, například. Ale tehdy jsem byl nemajetný učeň, a sto dvacet korun kapesného mi pokrylo tak tak fotomateriál, i když to byla krása, zvětšovací přístroj vyrobený ze staré dětské promítačky..!
Nad stránkami knihy Zdeňka Tomáška - "Fotografické přístroje" jsem strávil hodně času a co se týče vybavení a technických parametrů tehdejších fotoaparátů, jsem byl expert. Teoreticky, pochopitelně. Studnicí moudrosti mi byla místní knihovna, brzy jsem ovšem neměl co číst.

...takže k přístrojům samotným -

SMENA 8M

Mám ji doposud, ale už nepracuje, sice jsem ji rozebral, viděl jsem zrezivělý mechanismus, zase jsem ji poskládal - není ji již potřeba, ve vitríně může být pořád, tam může žít svůj "důchod", pokaždé, když se tam podívám, vzpomenu na své začátky.
Nikterak nevybočovala z průměru, časy se řídily "obláčky", bakelitové tělo, objektiv z hliníku, ale objektiv, ten objektiv... Na prostý triplet, čili tříčočkovou konstrukci, ta kresba, dosti dobrá, lepší nežli u své nástupkyně Vilii, a co horšího, srovnatelná s tehdejším nejlevnějším objektivem Domiplan, horšího pro Domiplan, ale to byl základní objektiv pro zrcadlovku, v tom spočíval ten nepoměr. Měl jsem jej později na Praktice, však jej ještě zmíním.

BEIRETTE VSN

Moje láska, šetřil jsem na ni, maminka mi pak vypomohla. Hlavní devizou byl velmi, na tuto třídu, světelný objektiv Meritar 2.8, což byla světelnost, dobrá světelnost, a oproti Smeně měl o čočku navíc, jeden člen tmelený, ale stejně se  jako s její předchůdkyní Smenou na "plnou díru" prostě fotit nedalo, chtělo to clonit zhruba na osm. Ale stejně jako v případě prvního fotoaparátu, moc vzpomínek, moc fotek a moc odpadu. Používal jsem tenhle přístroj ještě v Prachovských skalách v jedenadevadesátém.

PRAKTICA L

Mezi přístrojem Beirette a mým dalším zájmen o fotografii bylo vakuum. To vakuum, čtyřleté, vybavuji si chvíli, kdy u nás otevřeli bazar, kde na zdi visela - Praktica L..!  Holá, ryzí, prostá jakýchkoli dalších funkcí, zrcadlovka, s oním výše zmíněným objektivem Domiplan. Další zásadní chvíle, co se mého koníčku týká, kdy jsem došel do místní restaurace, vědíc, že tam je kamarád čerstvě po výplatě. Vypomohl. Počkal mi  pár dní a Praktica byla moje. Dodnes si přesně vybavuji pohled do hledáčku, ten rastr, konečně jsem měl kontrolu nad snímkem. Mohl jsem se s ní pustit do náročnějších věcí ale kvalita objektivu  - no - chtělo to zase clonit, okraje snímků byly katastrofální.
Teď vzpomínám, souběžně jsem na poslední výlet vzal s Prakticou ještě Beirettu, v níž jsem měl barvu a v Praktice black and white, některé záběry focené Beirettou byly jasně lepší, co do ostrosti v rozích. Některé, neboť Praktica, jako zrcadlovka vedla s kontrolou zaostření a váhou, nedala se tak snadno strhnout, prokřehlými prsty a měkčí spouští.

ZENIT E

Zase z bazaru, dvěstě padesát kaček. Měl jsem s ním potíže, v souvislosti s posuvem filmu, a jinak - těžký, a v mrazech kolem minus dvaceti stoprocentníě spolehlivý. Díky závěrce ze dvou plátýnek...
Ano, a vestavěný expozimetr. Takže výhoda, vždyť do té doby jsem nosil expozimetr, taky z bazaru, vždycky jsem vytáhnul krabičku a věděl - na čem jsem, takže tohle byl pokrok, to ano.
Zásadní změna však spočívala v objektivu. Získal jsem totiž s přístrojem sklo Helios 2.0 - 58mm.
A čekala mě těžká práce. Nepracovala clona.
Rozebral jsem jej, a poskládal lamely tak jak měly být. Nastala ale jiná potíž  - sestavit jej tak aby pracoval, neoznačil jsem si zkrátka závit, který by souhlasil se závitem na protilehlé straně takže byl problém osadit objímku tak aby zaostření souhlasilo.
Všechno se ale povedlo a já se těšil z objektivu, který se díky svým možnostem - co se týče ostrosti - nakonec přestěhoval na mou oblíbenou Prakticu. Zase jsem se někam posunul.

PRAKTICA MTL3

První fotoaparát s vestavěným expozimetrem pracujícím se všemi filtry, s mezikroužky, měřícím zkrátka přes objektiv. Mnoho snímků, už i úspěšných. A už i otištěných.

EXA 1c

Koupená kvůli sklu Pentacon 1.8 - 50mm, lepším, než cokoli co jsem do té doby měl, šlo o první opravdu dospělý objektiv. Přístroj sám měl padací závěrku, hledáček - to byla šachta a nevratné zrcadlo, nejrychlejší čas pouhá stopětasdmdesátinka.
Vytáhla mi trn z paty, když jsem fotil materiál pro místní muzeum a dusil mě termín. Praktica v té době absolvovala opravu v servisu.

Praktica BC1

Skutečně poctivý přístroj, poslední kovový, snad proto jej považuji za srdeční záležitost, a je tu ještě něco, můj první transfokátor, zoom, chcete-li. Objektiv Schneider - Kreuznach, 28-70mm, pravda trochu měkčí kresba na nejdelším ohnisku, ale do padesáti milimetrů byl ostrý jako břitva. Sám fotoaparát byl krásný, měl prioritu clony, sám si dosadil čas, to byl pokrok. Loučil jsem se s ní nerad. Moc nerad - a pak přišel...

CANON EOS 50E

Tedy konečně můj, se všemi vymoženostmi, ukrutně drahý, moc plastový a veliký, což bylo dobře, pro mé medvědí tlapy - ach jo - se dvěma zoomy, s bleskem, se kterým komunikoval. Měl jsem jej deset let a v mezičase mu pořídil bratříčka...

CANON EOS 3000N

To byla alternativa díky které jsem poznal, že na kvalitě těla opravdu nesejde, tedy kinofilmového zcela jistě. Ano, snad co se týká životnosti. Ten bratříček byl ještě plastovější.

Digitální věk.

FUJIFILM FINEPIX S9600

Můj první digitál. Vyrovnával jsem se s hodně věcmi, hodně jsem se učil . Negativa jsem spatřoval u tohoto přístroje hlavně v objektivu - impozantní rozsah 28-300mm s sebou nesl příšernou aberaci, hlavně na nejširším konci, pro krajinářskou fotografii fatální. Hledáček měl otřesný, protože elektronický, nic jsem v něm neviděl, pomalu překresloval. Tělo samozřejmě plastové, ale to je dnes už standart. Bohužel. Anachronismem byla pak - drátěná spoušť..! Objektiv vzhledem k rozsahu pevně vestavěný.
Napájení čtyřmi články hrozné, vzhledem k jejich nízké životnosti. Šuměl příliš, měl malý čip.

Ale jinak mi dělal radost. Soubory velké, relativně, s množstvím detailů, oproti kinofilmu, na čip se díky pevnému sklu nedostal prach, na objektiv jsem mohl nasadit filtr a pak - ten výklopný panel, který poskytoval super pohled z žabí perspektivy. Měl všechny výhody přístrojů typu All in one. I přes veškeré výhrady jej hodnotím pozitivně

SONY ALPHA A300

Jaká je? Ergonomie příkladná, po této stránce nejlepší přístroj, co jsem používal, zvláště s vertikálním gripem - tou ukrutně drahou krásnou věcí, která přináší tolik komfortu. Pogumování přesně kde má být, výklopný panel.
Provedení a vzhled - krásný přístroj.
Matnice relativně velká, po tom co jsem četl příjemně překvapila. Takže pohled do hledáčku - rozhodně předčil očekávání. Autofokus rychlý, ostří ihned po přiložení k oku. Pohotový, robustní pohledný přístroj, věřím že určitě s velkými předpoklady narušit hegemonii Nikonu a Canonu. Jistě, neměl bych to psát, ale když jsem zkoušel čtyřstovku Canon, tak dobré dojmy jsem neměl. Snad to vzniká už když člověk vezme přístroj do ruky.
Snímky vypadají dobře, lépe, než z Finepixu, vím porovnávám neporovnatelné.
Dvě skla standartních rozsahů, sice setová, ale když jsem viděl testy profi objektivů, získal jsem dojem, že kromě vysoké světelnosti a odolnosti - tuhé a pevné konstrukce, na níž jsou kladeny nároky snést každodenní používání jsou po stránce obrazové kvality snad i srovnatelné. Rozdíl je cena, samozřejmě, dělá to hodně.
Jsem z fotoaparátu nadšen, jedinou obavu mám z prokletí všech fotografů, prachu, vím že to budu muset řešit, jednou. Prach na snímači, čipu.

Po čase, tedy v letech desátých doplňuji.

FUJIFILM HS20.

No. Baterie, tedy napájení, díky křížencům HiMh a alkalických článků, zvláště ve spojeni s geniální, jak říká kamarád, "libovou" nabíječkou Voltcraft IPC-1, bez potíží.

Aberace, chromatická vada, ty nepříjemné duhové kontury, tady lepší, určitě ano.

Objektiv -  krása! 24-720mm! Nepředstavitelné, před vlastně ještě pár lety! Zvládnul vše. Tedy skoro, ale ten objektiv za to nemohl. To, když nedoostřil, protože nebylo, ach jo, neměl mnou výše kritizované manuální ostření, to by byla rána, a pro konkurenty neustojitelná. Nerozumím vývojářům, a patrně ani samotnému vedení Fujifilmu, přeci když už mám na trhu takový přístroj, navíc nemající přímého konkurenta, s tímto masivním prstencem, proč jeho pozitiva, přínos zredukuji jenom na manuální zoomování, proč, pro Boha, proč, jej nevybavím manuálním, klasickým manuálním ostřením.

Škoda! Jinak, ale oproti předchůdcům, zůstal příšerný hledáček, ale byl jsem i za něj rád, protože bych nic neviděl na panelu, za slunečného počasí zvlášť.

Měl také možnost systémového blesku, zase posun.

Vrátím se k objektivu. Fotil jsem, a na procházce se psy jsme se dostali k Fýdlantskému zámku. Následovala zkouška, tam přesně vím, jak tolikrát otřískaný záběr s renesančním křídlem, cimbuřím, a gotickým hradem vypadá. Tak tady musím Fujině vyseknout poklonu, protože objektiv je reálně širší, a o moc, odhaduji to na 20mm!!!

Fantastické, skvělé, úžasné. Ten záběr jsem dělal osmadvacítkou Schneider, čtyřiadvacítkou Sigma, vím co je jak široké. Tohle nemělo chybu, a teď zmíním poslední, aktuálně, přírůstek.

FUJIFILM HS50EXR

Nástupce, a zase Fujifilm, věrnost až za hrob. Pochválím objektiv, protože ohnisko 24-1000mm je neuvěřitelné. Má nedostatky, ale vzhledem k univerzálnosti se s nimi dá smířit. Hledáček je přepracovaný, mám radost, protože v něm konečně vidím to co potřebuji vidět, skoro vše. Rychlost ostření je daleko vyšší, i na dlouhých ohniscích, což u HS20 nebylo. A je velký, ten přístroj, a už konečně je možno ostřit manuálně! Otočný panel do všech možných úhlů jenom potvrzuje univerzálnost tohoto nadupaného stroje, baterie lithiová, takže i v tomto směru je lépe, odpadá manipulace s tužkovými články. Ergonomie budiž pochválena, ovládání, protože jsem zvyklý z předchozích fotoaparátů téže značky mi nedělalo potíže, nic jsem nehledal.

Zrcadlovkáři ohrnou nos. Rozumím. Ale bylo by to na debatu...

 

 

 







 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář