Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

To už je nějaký čas, fotky do zpravodaje - no pár jich tam bylo, snažil jsem se i psát, je to pryč a škoda - lidi mě potkávali a povídali si, ptali se. Dělali jsme ankety, míval jsem fotky na titulní straně. A dneska bych zase chtěl, no.

A vím, že už to nebude, všichni mají fotoaparáty v telefonu. I ti, kteří sedí na radnici, což pro mne neznamená nic jiného, nežli, že ty fotky už tam nenajdu, přesto že jsem odevzdal čtrnáct stovek mega těch fotek, a oni ty snímky tam chtějí mít taky, a oni je tam mají, co na tom, jak vypadají.
A byla i legrace, když jsem potřeboval dodat snímek, nedaleko pošty pracovala parta Ukrajinců, probíhala zrovna plynofikace, a oni si v momentě kdy jsem přicházel abych pořídil nějaký ten záběr, zapalovali cigarety. Postavil jsem se asi deset metrů od nich, sáhl pro fotoaparát a začal nasazovat teleobjektiv. A parta zahodila čerstvě zapálená cíga a začala velice intenzivně kopat...
Nebo častý dotaz "...co jste přišli vyměřovat, chlapi?" To při pohledu na stativy.
Dostal jsem se k věcem které byly vyjímečné, komu se poštěstí dělat pro místní muzeum, nebo městský úřad. To byl pak pocit, dívat se na to, říkat si - to je moje práce.
Jako když jsem si prohlížel časopis Světem zvířat, Krkonoše a Jizerské hory, nebo četl Liberecký den, tam všude jsem měl snímky. Nebo listoval  fotorevuí Photo Life, tam těch věcí bylo asi deset, a jednou jsem si sáhl i na druhé místo.
Fotil jsem na obal CD folkrockové formace Vltavín.
A pak se moje fotka vyšla i v Czech Photo Annualu, ročenky, byla to vázaná knížka, už myslím nevychází.
Pokud to vypadá jako samochvála, pak ano, rád se pochlubím.
A proč ne.
Měli jsme i výstavy, s místním fotoklubem, dlouho jsme fungovali jen ve třech, a pak se to rozrostlo, ale zároveň to byl konec protože lidé nechodili, někdy bych je zase chtěl vidět, ale registrované sdružení už ne, to je řehole a odpovědnost.
Ale bylo to fajn.
Všechno, všechno bych to zase chtěl zažít.
Nejhezčí zážitek byl v Lysých skalách, kousek odtud, v mlhavém pochmurném lese jsem potkal dva mládence se stativy, tak jsme se představili, dali řeč. Když jsme se rozešli, byli jsme od  sebe snad deset, patnáct metrů, a najednou slyším - "Ty vole, to byl Hanzlík."
Krásný.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

"...co jste přišli vyměřovat, chlapi?"

(Lubor, 23. 12. 2009 12:41)

Tak to si říkám je teda sranda. Je to vůbec možné? :)
Pořídil jsem si nový stativ a vyrazil na náměstí pod sněhem a s Vánočním stromem vyfotit motiv pro použití na PFko. Požádala mě o to maminka. Takže i když -10 st. šel jsem splnit její přání. Rozbalím nádobíčko. Jde okolo postarší pán a diví se "co v takovém počasí jdete vyměřovat?". Vspoměl jsem si na Váš článek. Prostě je to možný! :)
Dobré světlo.

Ano

(Šárka, 5. 11. 2009 22:50)

To je vážně krásný. Docela Vám závidím. Mít někde fotku, taky bych se pochlubila.
A klidně se pochlubte,máte čím :-)