je to vnímání.
Není-li nic k vidění a vy to přesto vidíte,
je to poezie.
Dokážete-li pomocí kamery aby to viděli i jiní,
pak je to fotografie.
Ernst Haas, Magnum
Ladislav Hanslik
Výtvarná fotografie, portrét, stránky fotografa amatéra
Jsem rád v krajině, miluji mlhu, ranní opar, soumrak. Užívám si jinovatku, sníh, jarní zeleň, podzim. Městská zákoutí, zátiší nacházím i sestavuji.
A co portrét - práce s lidským modelem mě nesmírně láká ale tak trošku se jí bojím, ta tréma a co teprve měl-li by to být - akt! Krajině nemusím vysvětlovat, proč jsou snímky takové, jaké jsou. Jako když fotím svatbu, ale ne, svatba je ještě horší, tam už se nedá opakovat, fotit znovu, nevím proč vždy kývnu. Jako tenkrát! Kolega se ženil, krásné prostředí lázeňského parku, byl jsem tam snad hodinu předem, vše si prošel. A už to bylo tady, jen se čekalo na oddávajícího, a rozklepala se mi kolena, když jsem spatřil - Svatopluka Karáska!
No, taková událost a já to fotím...
Portrétů jsem dělal jen pár ale prima lidi, nejlepší ale byla dáma která na focení přinesla plnou tašku věcí a hlavně nápadů a dokázala na každém záběru vypadat jinak, to je úžasná věc. Přes ten objektiv to bylo vidět, nevím, těžko by si ji člověk všiml třeba na ulici. Byla skvělá a fotogenická, to bez diskuse. Takže nejsem sám když tvrdím že krása s tím nesouvisí.
Mám vzory? To není přesné. Ale jsou fotografové, které obdivuji, ti co dělali portrét - Taras Kuščynskyj, Jan Saudek, pochopitelně a autor nejoblíbenější - Rimantas Dichavičius, Litevec. Ženské tělo z krajiny nevystupuje, je její dokonalou součástí. To neumí nikdo, tak jako on.
A krajináři? Nepůjdu daleko, mám to kousíček - Jiří Bartoš, pak určitě Zdeněk Lín a člověk mě nejvzácnější, Siegfried Weiss, nad jeho knihami jsem strávil hodně chvil a vlastně mu koukal přes rameno.
Pomalu se dostávám k svým nej... lidem a to je určitě Jirka Hulák, výborný krajinář, který nikdy nebude doceněn, Olda Jarovský, "bard" místní fotoscény, hodně mi pomohl, hlavně v začátcích. Maminku jsem zmínil a závěrem ještě poděkuji své paní, jíž se odvděčuji tím co tak přesně popsal fotograf Jan Šroubek, totiž že fotografováním rodina trpí.
Až to tak nebude, přijdu vám říct.
Ještě něco. Proč fotograf v bytě? Malá inspirace Josefem Sudkem, naším klasikem. V jednom pokoji mám malý ateliér...
Umělecké to není, výtvarné - rád bych napsal že ano - takže raději snad.
Vy, kteří čtete tyto řádky, vězte tohle. Jsem samolibý, ješitný chlap. No a beru se k tomu navíc nesmírně vážně.
Jako já ale umí dělat obrázky polovina lidí, kteří to s fotografováním myslí vážně. Polovina to umí mnohem líp.
A taky napíšu, že většina toho, co je tu k vidění vpravdě za moc nestojí.
To je všechno. Tyhle stránky jsou pro radost. Jsem pouhý amatér, nemám žádné odborné vzdělání a pro radost a relaxaci i fotografuji.
Nečekejte tedy prosím profesionální výsledky, i já se stále učím, a učení nám přeci z nebe nepadají.
Jestli se vám tu bude líbit, budu rád.
Děkuji.